„Francisco Goya kdysi řekl, že fantazie opuštěná rozumem plodí nemožné stvůry. Ano, ale rozum opuštěný fantazií, tedy citem, plodí ty zrůdy také. Součástí jedné takové jsme teď my.“
Setkání se uskutečnilo ve čtvrtek 11. října ve studentském klubu Dr. Voják.
Vladimír Franz je český výtvarník a hudební skladatel a od července tohoto roku také kandidát na úřad prezidenta České republiky.
Po krátkém kafíčku v mezích nezbytné akademické čtvrthodinky zahájil prof. Franz přednášku na téma „Kulturnost, vědomí souvislostí aneb duchovní kultura“.
„Chci mluvit o tom, že jezdím-li napříč republikou a bavím se s občany, je hmatatelně něco ve vzduchu, a to hmatatelné se jmenuje absence ideálů. Ten ideál je úplně prostý. Je to smysl života, je to lidský rozměr člověkova konání- člověk jak míra věcí, svých činností.“
V rámci zhruba hodinové přednášky trefně zasadil současné české dění a stav společnosti do širokých historických a geografických souvislostí. Opakovaně se vracel k tématům ztracené stavovské cti, poničené kulturnosti, touze být pasivně baven či mizejícího vztahu k „manualitě“ věcí. Apeloval na nutnost nekončícího vzdělávání, kulturního rozvoje ducha a na to, aby člověk někdy také zpomalil, uvědomil si odkud a kam směřuje, řečeno jeho vlastními slovy, aby měl čas na usebrání.
Po této filozofické náloži přišel první dotaz z publika, totiž zda by mohl povědět něco nejen jako „profesor kultury“, ale také jako kandidát na prezidenta. Tak následovala další hodina, během které prof. Franz odpovídal na dotazy. Měli jsme možnost si vyslechnout, jak se cítí fyzicky zdráv pro prezidentskou funkci, zda je schopen protokolárního jednání, jaký je jeho postoj k Evropské unii či k českému švejkovství. Jaroslava Haška, respektive jeho Švejka, se zastal jako existenciálního pomníku, který se nepochopen postupem času změnil v mnohem jednodušší symbol. Za krajně nebezpečný označil současný „švejkovský “ přístup, kdy se vyvedení několika milionů či miliard z veřejných rozpočtů explicitně neoznačí za krádež. V povědomí politiků to zůstává jen jako „rošťárna“ a podle toho se tyto jevy také řeší- neřeší.
Jestli prof. Franz k 31.10. opravdu nasbírá 50 tisíc podpisů (k 22.10. jich na kontě má 42 366; zdroj: http://vladimirfranz.cz/), které jsou pro nestranického kandidáta v přímé volbě prezidenta ČR podmínkou, potom se teprve etabluje do seznamu, ze kterého budeme v lednových prezidentských volbách volit. V ten čas uvede Národní divadlo na své velké scéně i Franzovu novou hru „Válka s mloky“. Franz se smál sám sobě s tím, že se už nemůže dočkat, jak vtipně by mohla premiéra jeho nové hry zapadnout do budoucí reality. „Je roztomilé, že hra má premiéru 10. ledna a že po celé Praze budou dopředu plakáty: V. Franz: Válka s mloky. To má takřka symbolický význam. Když jsem ji před šesti sedmi lety psal, netušil jsem, jak nadčasově pojmenovávám své dílo.“
Konec oficiální části debaty však neznamenal konec večera. Dlouhé rozhovory s Vladimírem Franzem pokračovaly tentokrát již v menších skupinkách před Vojákem i ve Vojákovi ještě dlouho potom.
