György Hevesy se celý život věnoval chemii. V roce 1913 objevil tak zvaný indikátorový nebo stopovací princip, na kterém jsou založeny metody nukleární medicíny, a v roce 1923 objevil nový prvek Hafnium, který v periodické tabulce prvků vyplnil mezeru mezi protonovými čísly sedmdesát jedna a sedmdesát tři.
Traduje se příběh o jedné z prvních aplikací indikátorového principu v souvislosti s obtížným problémem, na který Hevesy narazil. Jako student žil v podnájmu, kde se také stravoval. Měl podezření, že jeho bytná sbírá zbytky nesnědené bramborové kaše z talířů, které jí strávníci vraceli, a servíruje je znovu s dalším jídlem. Jednou večer Hevesy přidal do nedojedené kaše malé množství radioaktivního olova. Když byla kaše následující den znovu podána, trochu z ní oddělil a v laboratoři proměřil elektroskopem. Jeho podezření se rázem potvrdilo a svým pokusem získal i potřebný důkaz. Když jej ovšem předložil své bytné, nijak zvlášť ji to nezaujalo a na hodinu ho z podnájmu vyhodila.
Hevesyho příběh nabízí několik ponaučení: za prvé, dosažení vědecké pravdy nevede nutně k úspěchu, za druhé, ani s pomocí špičkové technologie nelze vždy vyřešit základní problém, a za třetí, máš-li důkaz, dobře si rozvaž, jak a kde jej předložíš.
Hevesyho životní příběh nabízí taky několik ponaučení: za prvé, věnuj se v životě něčemu, třeba chemii, za druhé, když objevíš tak zvaný indikátorový nebo stopovací princip, věř, že nobelovku za to dostal už někdo jiný, a za třetí, i jako Maďar máš šanci na úspěch!