Otázka, která v diskuzi možná nepadla, ale která by měla stát na začátku tohoto článku se ptá: Co pro studenty a co pro univerzitu znamenají studentská media? Kdo píše o studentech? Kdo píše pro studenty? Jako student, který studuje na jedné z fakult, si troufám odpovědět. Na akademické půdě je důležité, aby se studenti sami sebe ptali, učili se formovat své názory a upozorňovali na důležitá témata, která se jich bezprostředně týkají. Jsou to právě studenti, které paty pálí, kteří změny ucítí jako první. Alegorický vůz, který s sebou táhne české vysoké školství je skvostně monumentální. Ale pak se ze studenta stane absolvent vysoké školy a skvostnost ztrácí na kráse a velikost je tím menší, čím víc se oddaluje rok promoce a čím dál se ujede po kolejích pracovních a rodinných povinností. A tak o studentech nakonec budou psát zase jen studenti. Dokud jsou zde a dokud mají plnou hlavu velkých plánů a sečných řešení.
Ve středu 20.2.2013 uspořádala Studentská unie UK otevřenou debatu s názvem „O směřování studentských medií“. Do panelu diskutujících byli přizvání zástupci studentských medií i studentské samosprávy, Jakub Plíhal za tištěný měsíčník Sociál, Zuzana Grulichová za Ukáčko.cz, Filip Košťál za UK media, Slaven Elčič jako reprezentant SU UK a Adam Jaroš, předseda Ediční komise Akademického senátu UK. Moderátorem diskuze byl místopředseda SU UK Jiří Logojda.
K jakým otázkám se panelisté vyjadřovali? Kdo se ptal a kolem čeho se celá diskuze točila?
Na úvodních propagačních materiálech byly tři otázky: „Jakým způsobem pokrývat činnost studentské samosprávy?“, „Jaká má být míra nezávislosti vůči univerzitě z hlediska postojů a procesů? “, „Jak studentská média financovat?“, kterých se moderátor držel, a tak se diskuze jako celek rozdělila do tří částí.
Jakým způsobem pokrývat činnost studentské samosprávy?
Když už se přeneseme přes otázku, co to vlastně studentská samospráva znamená, je důležité, aby si každé studentské médium už na začátku svého vzniku odpovědělo, jestli vůbec o samosprávě informovat. Pravidelných zpráv o tom, co se děje v akademických senátech fakult i o tom, co se děje v Akademickém senátu Univerzity je pramálo. Existují zpravodajové? Ano, někdy, někde. Jedním z příkladů je právě Sociál, časopis studentů Fakulty sociálních věd, který krátce informuje o dění na akademickém senátu své fakulty.
A čí je to starost? Měli by o sobě informovat studentští senátoři? Měla by o tom psát třetí strana z daného studentského média? Tak i tak. Vlastně vše stojí na dohodě mezi fakultní či univerzitní samosprávou a studentským médiem. Většinou si ale odpovědnost přehazují mezi sebou jako horký brambor. Sociál tedy píše, a co ostatní diskutující? „Máme to v plánu, zatím hledáme cestu a formu, jak o tom psát. Těžce se nám v problémech, která se na senátu řeší, orientuje. Vlastně mu ani moc nerozumíme, potřebovali bychom víc informací, abychom o tom mohli psát“ Přesně! A jak tomu tedy mají rozumět ti studenti, kteří nemají ambice sedět v senátu, ani psát o dění na fakultě?
Jaká má být míra nezávislosti vůči univerzitě z hlediska postojů a procesů?
Nezávislost medií je jejím základním kamenem. Ale míra nezávislosti je odstupňovaná podle síly vazby media na fakultu či univerzitu. UK media a Ukáčko.cz si na své plné nezávislosti vytvořily vlastní neotřelou image. Jsou nezávislé, ale v čem? Je rozdíl, jestli mluvíme o nezávislosti názorů nebo nezávislosti témat. Tedy, jak a o čem budeme psát? Jak bude takové medium psát se dá předpokládat podle jejich deklarace nezávislosti. Problémem je spíš o čem. Svojí odpovědí mě na úterní diskuzi nepřesvědčil nikdo. „Můžeme psát o tom, co nás zajímá! Můžeme psát o životě na univerzitě, ale taky o kultuře a volném čase v Praze! Taky bychom mohli psát o dění v politice nebo o novele zákona o vysokých školách, to se studentů také hodně týká! “ Bezpochyby! Máme ale dostatek redaktorů, fotografů, střihačů a kameramanů, kteří zvládnou psát o všem? „Nemáme. Vlastně bychom brali nové lidi do redakce. A taky hledáme střihače, ti se shánějí těžko.“ Bezpochyby! A máte jim co nabídnout? „S finanční podporou spíš nepočítejte.“ Nepočítám. Ale chci slyšet důvod proč psát. Motivujte mě!
Umí studentská media přilákat studenty? Mají jim co nabídnout?
Jak studentská média financovat?
Elektronická media na svůj provoz náročná nejsou, tištěný časopis už je finančně daleko nákladnější. Finančně nejnáročnější jsou ta média, kde technika zastarává, je potřeba střihačských programů, kamer a fotoaparátů, diktafonů. Jak velkou pokladničku tedy hledáme? A peníze od koho do ní nasypeme?
Předpokládám, že první cesta vede na univerzitu. Přispěje nám fakulta? Přispěje nám univerzita? Odpověď je většinou kladná. Na některých fakultách má studentská komora akademického senátu svůj vlastní rozpočet a jednou dvakrát do roka vypisuje možnost přihlásit se o grant, který částečně finančně studentské médium zaštítí. Jaká je finanční injekce druhé, třetí, čtvrté volby?
Sociál jako tištěné medium může určitě vyslat své studentské kameloty, aby na fakultě, před fakultou a v okolí s fakultou spojeném, nabízeli a prodávali svůj měsíčník. Ale je to spíš jen takové pocukrování drobnými na vrcholu pokladničky, ani z daleka to nepokryje náklady na vytištění dalšího čísla.
Další možností jsou reklamní inzerce a sponzoři. Studentská média mají v merku všechny tyto možnosti, samozřejmě, znají složitou cestu hledání a vyjednávání a některá opravdu své externí sponzory mají. Jak moc využívají studentská media svých sponzorů? Čekají na oslovení nebo samy aktivně hledají? Mají jim co nabídnout nebo si je sponzoři jen lepí na nástěnku svých charitativních činností?
Umí se vůbec prezentovat? Můžou sama média ručit za to, že dnes tu jsou a pozítří stále budou?
Byla bych ráda, kdyby se Studentská unie UK nebo další studentské organizace ptaly na taková témata a pořádaly další otevřené diskuze. Možná se nepodaří je s dostatečnou satisfakcí uzavřít. Možná bude na konci víc otázek, než s kterými se diskuze pořádala. Možná těch otázek bude víc, než odpovědí, kterých bychom se dočkali. To všechno ne nutně musí znamenat zklamání. A jestli, tak co je lepší, než po otevřené diskuzi, otevřít láhev vína a po vzoru anglických gentlemanů pokračovat nad tématem v komornější diskuzi v K4?
Celé diskuze, která trvala asi dvě hodiny, se opakovaně stáčela k tomu, co jednotliví vyzvaní diskutující nebyli schopni zodpovědět. Na konec tohoto textu bych ty tolikrát položené otázky opět ráda zopakovala, protože nemám pocit, že jsme se na diskuzi dočkali odpovědí. Vlastně je tady opakuji především proto, že si nejsem jistá, jestli si na ně dostatečně odpověděly samotná média.
Pro koho studentská media budou psát a kdo je tedy jejich cílovou skupinou?
O čem budou spát?
Kdo to bude psát?
Odpovědi nemusí být nutně absolutní, jenže volnost s bičem nechceme a bez biče se špatně kočíruje.